Pátrání po rodinné historii začalo jako koníček kolem roku 2014. České archivy tehdy již několik let pracovaly na digitalizaci matrik jakožto hlavního genealogického pramene, ke kterému se později přidaly gruntovní knihy, soupisy poddaných, sčítání lidu, kroniky a další dokumenty. Internet však nepojme vše, a tak jsem se postupem času nevyhnutelně přesunul od počítačové obrazovky do badatelen archivů a před stohy formulářů. Zájem se tím jen prohloubil a já se rozhodl vystudovat studijní program Historie na FF UK (2019-2023), ze kterého jsem si odnesl bakalářský titul. V průběhu studia jsem absolvoval stáž ve Státním oblastním archivu v Praze na Chodovci, kde jsem pomáhal s popisováním matričního fondu (2022).
Mám osobní zkušenost se spoustou archivů – od okresních, kam směřuji hlavně za evidencí obyvatelstva, po specializované. Archiv bezpečnostních složek mi skrz osobní dokumenty zaměstnanců komunistického Ministerstva vnitra pomohl najít dávno ztracené příbuzné. V Národním archivu si pravidelně doplňuji osobní příběhy předků a příbuzných, kteří žili na území Prahy. Vojenský ústřední archiv mi objasňuje, jakou roli hráli mužští členové rodiny za 1. světové války a jak probíhala jejich vojenská služba. Státní okresní archivy pravidelně oslovuji kvůli bydlišti předků před sto lety a dříve – pátrám hlavně po sčítáních lidu, přihláškách k pobytu, matrikách domovských příslušníků a kronikách. Neomezuji se jen na Česko – v menší míře mám zkušenosti i s rakouskými, německými, slovenskými, australskými a americkými archivy.
Od konce roku 2023 sestavuji rodokmeny na zakázku. Během této doby jsem měl tu čest pracovat na mnoha zajímavých zakázkách:
- Pomohl jsem ověřit rodinnou legendu o italském původu rodu (nepotvrdila se).
- Několikrát jsem se zabýval rodinami sudetoněmeckého původu a jejich potomky, kteří dodnes žijí v ČR.
- Sestavil jsem rodokmen odbojáře popraveného během heydrichiády.
- Dohledal jsem žijící příbuzné několika zákazníků a napomohl rodinným setkáním po desítkách let.
- Vypátral jsem polorodého bratra jednoho z předků, o kterém nikdo z rodiny nikdy neslyšel.
- S velkou dávkou štěstí jsem našel biologického dědečka jednoho zákazníka, u kterého znala rodina jen jméno.
- Bádání mě zavedlo na východní Slovensko, kde jsem se ponořil do rusínských rodů, matrik psaných azbukou a řeckých číslovek.
- Zjistil jsem, že rod v mužské linii několikrát změnil příjmení a potomci by se dnes měli jmenovat jinak.
- Při sestavování rodokmenu jsem narazil na potomky nižšího šlechtického rodu, který do Čech přinesl kominické řemeslo.
- Věnoval jsem se rodině Jana Urbana Jarníka, profesora romanistiky v éře Rakouska-Uherska.
Nevěnuji se dohledávání biologických rodičů adoptovaných dětí. V případě, že rodokmen míří do zahraničí, velmi záleží, o jaký stát jde – s Rakouskem, Slovenskem, USA, Kanadou a Austrálií jsem schopen si poradit; Německo, Polsko a další evropské a mimoevropské státy jsou již mimo mé pole působnosti.